Za přínos v oblasti metodické práce, poradenství a vytváření legislativního rámce pro veřejné knihovny. Ladislava Zemánková většinu svého profesního života zasvětila metodické práci, ať už na krajské či celostátní úrovni. Z malé obecní knihovny se dostala až do té největší, do Národní knihovny ČR, kde mohla využít všechny své znalosti z dosavadní praxe. S velkým osobním nasazením se snažila pomoci všem knihovnám, nejen jednotlivě, ale také podílením se na vytváření celostátně platných pravidel a programů. Angažovala se výrazně především při vzniku Programu regionálních funkcí knihoven a při vytváření Knihovního zákona z roku 2001. Byla důležitou oporou knihovnám v hektických devadesátých letech během transformace veřejné správy, která znamenala mnohé změny pro knihovny, a kdy knihovnická metodika byla extrémně náročnou disciplínou. Vyhledávanou expertkou v oblasti legislativy veřejných knihoven zůstala po celý svůj profesní život.

Ladislava Zemánková se narodila v Praze 13. 9. 1951. Střední školu absolvovala v Chebu v roce 1969 a hned po ukončení nastoupila do Městské knihovny v Plesné v okrese Cheb. Získala tu neocenitelné praktické zkušenosti z provozu veřejné knihovny v malém městě, které později mnohokrát zúročila v další práci. Zároveň studovala nástavbu na Střední knihovnické škole, kterou dokončila v roce 1973. V Plesné pracovala do roku 1981. Po přestěhování nastoupila Laďka Zemánková do Státní vědecké knihovny v Hradci Králové. Během devítiletého působení na metodickém pracovišti SVK v Hradci Králové velmi dobře poznala východočeské knihovny, v nichž získala nejen odborný respekt, ale také mnoho „knihovnických“ přátel. Znalost provozu a problematiky obecních a městských knihoven si zde rozšířila o pohled z druhé strany, tedy z místa metodika, statistika, konzultanta, experta. Pro tuto pozici se rozhodla opět zvýšit svou kvalifikaci a začala studovat na Katedře vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a studium úspěšně ukončila v roce 1991.

Již v době působení v Hradci Králové se podílela na řadě celostátních odborných aktivit a spolupracovala s ústředním metodickým pracovištěm v Národní (tehdy Státní) knihovny ČR. Po krátkém působení v Ústřední knihovně – OBIS Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v r. 1989, nastoupila 1. ledna 1990 do metodického kabinetu Národní knihovny ČR, dnešního Knihovnického institutu, kde působila do roku 2014. Metodická práce se tak Laďce Zemánkové stala životním osudem. Profesně se zabývala knihovnickou statistikou, standardizací veřejných knihovnických a informačních služeb a především pak otázkám spojeným s legislativním ukotvením existence a chodu knihoven zřízených a provozovaných obcemi a městy. Je třeba vyzdvihnout v této souvislosti její mimořádný osobní podíl na přípravě Knihovního zákona, schváleného v roce 2001. Dále se podílela na zrodu a rozjezdu Programu regionálních funkcí knihoven a věnovala se koordinaci a vyhodnocování regionálních funkcí na území ČR. Chápala, že tento program je nezbytný pro fungování malých obecních knihoven, které se bez metodické pomoci větších knihoven neobejdou.

Vybudovala si pozici uznávané expertky, konzultantky a poradkyně, lektorky a je také autorkou několika publikací a mnoha odborných článků. Osobní odborný růst v NK ČR podpořila absolutoriem postgraduálního studia na ÚISK v letech devadesátých a řady specializačních kurzů. Především však Laďka vždy byla dobrou a obětavou kolegyní nejen na svém pracovišti, ale také ve Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR, kde dlouhá léta působila ve vrcholných pražských i celostátních orgánech (výbor pražské organizace, výkonný výbor, sekce veřejných knihoven).

Po odchodu do důchodu však z knihovnictví nezmizela úplně, díky svým celoživotním zkušenostem v oboru příležitostně spolupracuje na odborných projektech a stále je aktivní členkou SKIP a účastní se nejrůznějších skipových aktivit.

Ladislava Zemánková se provdala a má jednu dceru Markétu, která je hudební pedagožka a virtuózka ve hře na hoboj a také maminka dvou chlapců, kterým je Laďka vzornou a starostlivou babičkou.

Mezi její záliby patří vysokohorská turistika, knihy a vážná hudba.