Narodila se v Praze roku 1957. Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy v roce 1976 nastoupila na Katedru vědeckých informací a knihovnictví FF UK v Praze, kde po čtyřech letech obhájila diplomovou práci na téma Městská knihovna v Praze a úspěšně ukončila studia. V roce 1980 začala pracovat v Ústředním vědeckoinformačním středisku ČSLA v Praze jako studijně rozborový pracovník v oblasti společenských věd. Stihla se vdát a porodit dva syny. Po mateřských povinnostech se začala více věnovat oblasti selekčních jazyků v rámci automatizace procesů. Zde měla příležitost nejen pracovat na svém oblíbeném podsouboru identifikátorů vojenských letadel, ale mohla se v předstihu seznamovat s výpočetní technikou. Byť v armádě, stále udržovala styky se sférou veřejného knihovnictví, ať již prostřednictvím osobních kontaktů se spolužáky, nebo jako členka metodických a poradních orgánů na úrovni tehdejšího sektoru výzkumu a metodiky knihovnictví v Klementinu, kde zastupovala vojenské odborné knihovny. Po reorganizacích v armádě pracovala v nově vzniklém Ústavu vědeckých informací jako vedoucí sekce dokumentografických bází dat.

Resort obrany opustila v únoru 1993 a přijala nabídku Národní knihovny ČR pracovat jako vedoucí Oddělení meziknihovních služeb a souborných katalogů. Podílela se v té době mimo jiné na práci komise pro služby při přípravě legislativních dokumentů upravujících meziknihovní služby, byla členem týmu, který připravoval novou koncepci souborných katalogů a zejména koncepci automatizace hlavních knihovnických procesů v NK. Má nemalý podíl na záměru, koncepci a přípravě Referenčního centra NK ČR.

Souběžně začala působit v lektorském sboru specialistů NK ČR pro další vzdělávání knihovníků; přednášela v rekvalifikačním kurzu NK ČR a řadě specializačních kurzů. Zapojila se také do skupiny „komunitní knihovny“ a do dalších projektů s celostátním dopadem. A bonbónkem bylo její působení v týmu průvodců po Klementinu, kdy obzvláště vynikl její specifický smysl pro humor a vystupování v řeči vázané.

V roce 1997 ji oslovila Městská knihovna v Praze s nabídkou podílet se na přípravě a obnovení provozu právě rekonstruované ústřední knihovny. Pro J. Štěrbovou byly vždy nové výzvy lákadlem, a proto nabídku přijala. Od roku 1998 pracuje v MKP jako hlavní knihovnice a patří zde k nejvýraznějším osobnostem. I jejím přičiněním se MKP stala významným členem knihovnické obce.

Věnuje se publikační a lektorské činnosti, krajské i městské knihovny ji zvou na semináře a workshopy k problematice služeb, komunikace s klientem či komunitních rolí knihoven.

Do profesní organizace SKIP vstoupila v roce 1993 a záhy se zapojila do její činnosti. Řadu let byla členkou výboru pražské regionální organizace, pracovala ve výkonném výboru SKIP a v předsednictvu SKIP, byla také předsedkyní komise MARK. Do všech těchto výborů i komisí přinášela spoustu užitečných nápadů a podnětů. Její působení ve všech těchto orgánech je přínosem pro celý obor, ale zejména pražský SKIP vděčí J. Štěrbové za mnoho významných knihovnických počinů, a proto se výbor pražské organizace SKIP rozhodl ji nominovat na ocenění Pražský knihovník / Pražská knihovnice 2023.